Realita sociálních sítí

Sociální sítě se staly nedílnou součástí našich životů. Díky nim se cítíme v neustálém kontaktu a nablízku tomu, co máme rádi a co nás zajímá. Sociální sítě dokonale ovlivňují náš styl, názory, plány, náladu a celkově i psychiku. Pomocí nich si dokážeme vytvořit dokonalou bublinu toho, čím chceme být obklopeni a vytváříme si tak ideální svět.

Jistě jsi už ale zaslechla přísloví, že oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. To samé platí u sociálních sítí.
Hranice mezi realitou a online světem je velmi tenká a dokáže nám pěkně zamotat hlavu. Nechat se strhnout uměle vytvořeným ideálem totiž nemusí vést pouze k inspiraci a motivaci pro zlepšení našich životů, ale taky nás může hodit do pěkné depky.

Mlhavý opar dokonalosti nás naprosto oslepí, a ve chvíli, kdy zjistíme, že luxus, úspěch, krásu, nebo třeba talent, který tak obdivujeme u našeho oblíbeného influencera, nedokážeme dohnat, může vést k naší vnitřní hluboké depresi.

Tady na tebe mávám velkou červenou vlajkou! Svět na sociálních sítích může opravdu působit dokonale, ale dokonalý není. Není totiž reálný, a proto bys jej měla brát s rezervou.

Obecně platí fakt, že na sociálních sítích sdílíme pouze to, co je líbivé, veselé a příjemné. Takto vytváříme dojem dokonalého života, a náš mozek pod záplavou důkazů o ráji na zemi a zábavném světě zapomene na to, že součástí života každého z nás jsou i méně příjemné a nebo vyloženě nepříjemné věci, které už s ostatními sdílet nechceme, ale pořád jsou naší součástí.

Proto bychom si z instagramových profilů měli brát opravdu jen to, co nám dělá radost a určitě si kvůli nim nevytvářet mindráky. Mezi záplavou dokonalých instagramových profilů se najdou i velmi milé a potěšující výjimky, které nám ukazují realitu v onlinu. Holky sdílející své nedokonalosti na těle, holky co se nebojí vyfotit svou celulitidu, nějaké to kilo navíc, ukázat se bez make-upu a podělit se i o to, že zrovna není den jako sluníčko, ale pěkně zamračený a uplakaný. Tyto instagramové profily nás mohou opravdu obohatit, ve smyslu připomenutí toho reálného života, na který tak trochu zapomínáme a kterému bychom se měli věnovat daleko více, než tomu onlinovému.